Proč není většina esencí vhodná do jídla?

Proč většina esencí není bezpečná k použití do jídla?

Proč pro většinu esenciálních olejů platí, že nejsou vhodné k vnitřnímu užití? V čem jsou jiné než ty naše?

Tuhle otázku dostávám často a dlouho jsem v tom ze začátku sama tápala.

Tady jsou ve zkratce (možná) nejdůležitější důvody, proč jakkoliv užívat vnitřně běžné esence není vůbec dobrý nápad.

  • výrobce běžných esencí neřeší bezpečnost při vnitřním užití – naopak, veškeré zodpovědnosti se zříká, většinou taky na etiketě najdeme varování před vnitřním užitím
  • s esencí nebylo zacházeno jako s potravinou – nebyly dodržovány hygienické a další předpisy. To se týká všech stupňů výroby, balení, skladování a dopravy a všech článků, které se na řetězci podílely.
  • výrobce zrovna tak neplní další povinnosti, které s potravinářskou problematikou souvisejí. Třeba neuvádí důležité informace na obale.
  • esence může obsahovat přidané látky, které při použití do kosmetiky nebo k inhalaci ničemu nevadí, ale při požití jsou nebezpečné
  • složením aktivních látek může být esence zcela bezproblémová nebo i žádoucí pro vnější použití, ale nebezpečná pro vnitřní užití
  • zejména u levnějších esenciálních olejů je velká pravděpodobnost, že byly ředěné či jiným způsobem neodpovídají standardům. To je další potenciální riziko.
  • my jako spotřebitelé nejsme schopni posoudit ani z chemických analýz, zda je esenciální olej bezpečný pro požití. Musíme tedy důvěřovat výrobci, jeho odbornosti. Tady mně osobně záleží na tom, kam až výrobce je ochotný zajít a jak se k tématu staví, zda je schopen udělat ty dva, tři kroky navíc a dát zákazníkům jistotu

Nakonec, esence bych v tomto aspektu přirovnala k vodě. U té nám taky sakra záleží na tom, zda je skutečně pitná. Není voda jako voda. A není esence jako esence :).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *